Texty 1991 –

Vyskočím z tramvaje
a jdu za kámošem,
aby šel na pivo.
Není doma.
Čekám před barákem
vedle hospody U města Kladna,
co se teď menuje U Svatýho Antonína.

Kouřím a dva muži jsou na lešení
a lepí ňákou ceduli.
Příde děda v udržovaném
obleku s kravatou – a co?
Jak to de?, … , dobrý, říkám.
Ukáže hadici k svýmu záchodu,
kterou zrovna koupil.
A kecá a kecá.

Jo za války,
můj kamarád podkopl židli Frankovi.
Já tam byl, ale náměstí bylo plný,
takže jsem toho moc neviděl.

Přijede řeznický auto,
a takový řízek začne nosit kusy
krávy do hospody.
Kůže mu visí přes hlavu,
takže chlap ani nevidí na cestu.
Prádelny zdražily, řekne dědek.

Z toho piva už asi nic nebude.

_ _ _

Je to tu jak v zoologický.
Po zemi běží velkej pavouk
a přelízá přes špínu.
Na stole běhaj mravenci
a kolem hlavy lítají
muchy.
Leknul jsem se, když
do pokoje skočil stín
kočky, co de kolem oken.
Zastavila se a čučí dovnitř.
Mávnu na ni a ona jde
dál svou cestou.
Jako každá kočka.

_ _ _

Přejít přes cestu
aby tě nesrazil ňákej
auťák a šestadvacítka
je tady.
Ženská v šortkách se
valí dovnitř, protože musí za
každou cenu sedět.
Já stojím a vedle mě
pěkná holka co si
ani nevšimne, jak na ni civím.
Sakra, už vystupuje.
Co ta ženská blbne?
Furt si přesedá.
Je to kráva.

Je půl dvanáctý.
Ve vagónu jsou ještě
dva dědci ve špinavých
plátěných baloňácích
a čtyři Rusové.
Chlápci mají obleky,
na nohách tenisky
a ženský květovaný šaty.
Za deset minut začínám usínat.
Musím vystoupit a
sednout si na pětadvacítku.
Zrovna teď, když bych spal.
Začíná mi být zima.

_ _ _

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *