První mykofašista

Inspirací pro toto bylo vyslechnutí rozhovoru v Českém rozhlase, odkaz na stránky ČRo. Ačkoli pochází již z roku 2011, ESB jej zaregistroval až nyní, neboť byl jako zdroj šokujících informací distribuován elektronickou hromadnou poštou. Autor se předem omlouvá dotčenému účastníku tohoto rozhovoru, že bezostyšně uzavírá k jeho osobě tak kategorických soudů, vnitřní poetická, od něho neoddělitelná licence mu však k tomu dává práva. Budiž mu útěchou, že se však v tomto případě nejedná o nic jiného než o obdivnou ódu na jeho osobu, ale také na zmíněné houby.

Ach, ten svět! Jak postižen je.
Těch zlých lidí, prevítů…
A z nich každý svá děcka hřeje.
Zlé populace růst zas‘ je tu!

A hladoví jsou, nenasytní.
žerou tlapky, žabky, jabka…
Však jsi-li dobrý, šance se chytni!
Tou šancí hřib je – Babka!

Hříbek plný masa žluti,
v sobě skrývá prospěšný taj:
v něm zlato trousí paraziti
Nedohubu. Tak ten taj haj!

To pravé zlato Nedohubu
dobré Zemi nese spásu.
Už navždy žroutům zavře hubu
a vezme právo jejich hlasu.

Na tom světě bude krásně.
Teď však koná toxinu um.
Už skoro hoří plamen jasně
tam, co stojí krematorium.

Ó, díky tobě, mykologu
– aura tvá tak září světlem –
že budem‘ pak žít zas‘ eklogu,
jak domovem byl nám sám Betlém.

Ano, vznikne člověk nový,
z bojiště vojny chemické.
A by netížily už ho těžké kovy,
jsou tu navíc houby mýtické:

Podhřib žluče, Choroš oříš,
a tak svatá ústřičná Hlíva.
Koule Země – čarovná Říš,
zbavená už navždy Augeova chlíva.

Byl to on, kdo řek’ to první
budoucí, skvělý, fašista.
Už na hlavě má čepec z trní –
z ran krev – to nutná očista.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *