Ze sbírky Botička v rybníku

Ve tři ráno na návsi v duši

hned poté co se vracel z dálky

ji uviděl na klidné hladině rybníka.

 

Byli slyšet jen mlíčáci jak vzdychají

když se jim zdají sny jak šustí jikernačky

jak ženou štiku na mělčinu kde ji umlátí ocasy

sežerou jí oči a nakonec vyskočí na hvězdu

a na ní odjedou do Las Vegas.

 

Když se vysvlékl cítil každičký závan větru

nohy vsakovaly rosu ze studené trávy

dýchal mocně tak mocně

že při nádechu se málem nadnášel.

 

Pot vyhnaný ještě před chvílí z kůže chladnul

jako vosk ze svíčky paní tmy

ona se pohupovala v rytmu měsíčního orchestru

a pak se také vnořila za ním

do rozmazaného čekání.


(Z připravované sbírky Botička v rybníku)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *