Lesní ticho

Lesní ticho mi zpívá
o lásce borovice s větrem
o těch dvou milencích
co se mazlí stydlivě.

Být v lese a nerušit je
stejně tak i oni
ti dopřejí milostivého
usínání v lásce
nepoznané.

Osm let čekání a
zítra možná snad
začneš počítat osm nových.
A vítr sviští rozkoší.

Lesní ticho
to ticho, které slyšíš
jen na křídlech
svého anděla.
Noční řeka
ta řeka, která mlčí
a je hustá, černá
se zavřenými vlnami.
A jen ryby nespavci
v ní plavou jako
krev v mém těle
a na křídlech svého anděla
slyšíš lesní ticho,
to ticho, které ti zavře ústa
a anděl ti pak řekne:
uschla ti slza na tváři,
již není třeba další.

__

Stále to ticho
jsem hluchý snad,
když slyším ticho?
Odměnou ti bude
políbení ostružin
na pasece měsíce
a anděl malina
ti půjčí křidélko
a ty jím prorazíš
to ticho
a už nikdy ho
neuslyšíš.

A na pasece měsíce.

1995, Florencie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *