Mám chřipku! Mám chřipku! Mám chřipku!

báseň z cyklu ‚Miloš‘ – z Emanova archivu počtvrté

Když ze schodů scházím a vyčerpán
předlouhým bojem o voliče,
jak by kdos‘ hodil mi v směr rybku,
na všechny čtyři údy padám,
kolem každý má mě za kaliče.
Já však mám chřipku!
Mám chřipku!
Mám chřipku!

Když v kapse mám klíček od klenotů,
před dveřmi stojím a rozkýván.
Z komory dolejší tu slípku,
co zvolili předsedou exotů
vidím jak hledí, že jsem ‚jak Dán‘.
Já však mám chřipku!
Mám chřipku!
Mám chřipku!

Když doma v tmě se nohy mi zvrtly,
upad’ jsem na zem zas‘, bůhvíjak.
Že jsem šel určitě ‚ze sklípku‘,
píšou zas‘ pisálci natvrdlí.
Prý prezident jejich je piják.
Já však mám chřipku!
Mám chřipku!
Mám chřipku!

‚Jsou mi fuk‘ politické strany.
Však odstraň, můj patrone všemocný
dědečku Hříbečku, ошибку,
že nejsem už u lidu zvaný!
A hlavně ať zůstanu nemocný!
Ať stále mám chřipku!
Mám chřipku!
Mám chřipku!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *