Klid je klid
ptáci už dozobali
z dnešního života.
Proláklina ticha
jak hlučné vojsko
protáhla dušemi…
Markytánka noc
první zvedla láhev,
rozepla živůtek
a uložila nás do postelí…
…
Jak nabrousit
a nezranit přitom kosu…
Ostří je jako nebe,
anebo řeka.
Lidé mezi nimi
i stínání…
…
Ani pták
když usedá
neví, co je létat.
Jak tedy poznat,
když právě to
je tak samozřejmé.
…
Závaží jako olovo
mraku.
Příboj vedra
na vlnu deště.
Moře krajiny
a jejích očí.
…
Tíha racka
není zemí,
ale lehkostí ryby,
sevřené v jeho objetí.
…
Ticho jak v kostele
Prkna srovnaná křížem
a nos plný vzduchu
až po klenbu plno
prázdna pro Boha.
…
Nejvíc mlčí to
oč jsme proti sobě kratší
…
Ano že se měníme.
Kráčíme nám naproti
a vcházíme,
kde jsme už možná byli.
Kam ale odejít,
když doprava
nebo doleva
právě tady nic neznamená.
…
Za zdí
črtáme do písku
návrhy jak nebýt chvíli
nemilosrdní.
Jako bychom zapomněli,
že i písek
drží tvar jen dočasně.
…
V pohledu měla
dvě kašny žárem až převrhnuté.
Byla ranhojičova,
uměla pouštět žilou, krví
pak míchala, aby se nesrazila…
Pamatuju, že ani tenkrát,
když mráz bral
srnci už i srdce z těla
a rybám zbýval jenom kámen
nezapomínala se nejdříve
řádně přežehnat křížem.
…
V soumraku
už dopoledne křičely husy
i v množství samotné tak,
že neumějí zůstat.
…
Podzim
jako břitva.
Ostrý, rozblýskaný.
…
Nohy chodců sbírají
smítka včerejších dní…
Strom je už podzim,
barvy ještě léto,
doba je příslib,
protože víno
zatím hroznem.
…
Za okny svítilo mrazem.
Trhlinami v ledu
kapr lapal po dechu
a svým zlatým břichem
rozjasňoval vlastní smrt.
Mezi odrazy jak v zrcadlech
rámů z broušených krystalů
vylov si toho kapra
a škrtni sirkou.
I kdybys šlehl bičem
polární záře
nezískal bys více světla.
…
Střechy kostelů
těch staveb
těsně vedle věčnosti.
Modlíš se pro ni
a zatím ona
tiše letí kolem.
…
Cao Bang
Je kraj
co z kamene
jak z pramene
napitý je po okraj.
A lidé z toho kamení
v tom kraji pramení.
…
Stín lampy
jako černé slunce. Zatmění
i o půlnoci.
…
V noci až bezbřeze prázdné
ale plné touhou
obracíš každou vzpomínku
hned dvakrát.
Poprvé ještě ve snu
a pak když téměř matematicky
zdvojmocňuješ čtverec touhy
nad přeponou těla.
…
Těsně vedle
hned za rohem
ale i jinde
je dost místa
na zatracení.
…
Chčijem labutím do peří
a hledáme perlu ve Vltavě
my, skřípnutí do dveří,
já ve tvé,
ty v mé hlavě.
…
Hodiny na zápěstí žití
tikají ti do masa.
A obratlovec času
odkojen tvou vlastní mízou
už pomalu láme páteř
i tvému strážnému andělu.
…
Jak voní starý papír
ten mezi stránkou
a stránkou
čteš příběhy staré už v době
kdy Svatý Petr čural
ještě na zdi Říma.
Dělej
dělej rychle
a možná nahmátneš
i svou plnou žílu.