Pohádka o usměvavé Jindřišce, ptáčníku Filípkovi a zlé muše masařce

Byla jednou veselá a stále usměvavá Jindřiška. Byla tak usměvavá, že se všichni museli smát, jaké je ta Jindřiška veselé děvčátko. Lidé z celého okolí za ní chodili, když jim bylo smutno a Jindřiška je přivítala, pohostila a stále se usmívala, takže za chvilinku byli smutní lidé veselí a smáli se a smáli.

Jednou se však Jindřiška přestala usmívat. To proto, že jí velká tlustá mucha masařka vletěla do nosu a usadila se tam. Jindřiška z toho byla opravdu smutná, však jak pak by nebyla, když jí ta mucha masařka každou chvíli v nosíku bzučela a bzučela. Měla z toho úplně rozbzučený nos, který byl chudák celičký opuchlý až to bolelo. Jindřiška pšíkala a pšíkala, ale ta darebná mucha masařka ne a ne vyletět. Lidé byli smutní, chodili zamyšlení, to jak dumali, jak pomoci malé Jindřišce, avšak nikdo na nic nepřišel. Tak to šlo dál a dál, roky ubíhaly, mucha masařka bzučela, nosík napuchal a malá Jindřiška chřadla a chřadla.

Až jednou do toho smutného kraje přijel ptáčník Filípek. Měl krásný vozíček a na něm spoustu bidýlek, na kterých seděli všelijací ptáčci. Nebyli v klecích, mohli kdykoli odletět a zase se kdykoli vrátit k ptáčníku Filípkovi, který jim sbíral ta nejlepší zrníčka, jaká se jen vůbec dají najít.

Když se dozvěděl o tom Jindřiščiném trápení, hned se za ní rozjel se svým vozíčkem. Jindřiška ho přivítala, pohostila, ale neusmívala se a víme proč. Ptáčník Filípek chvilku dumal, prohlídl si nosík, poslouchal bzučení a pak šel ke svému vozíčku. Vzal do dlaní krásnou vlaštovku, která nestihla odletět se svými sestřičkami do teplých zemí na jih, a přišel k Jindřišce, která se dívala udiveně, ale hlavně moc a moc smutně. Ptáčník Filípek dal dlaně k napuchlému bzučícímu nosíku, řekl vlaštovce frrr a ta černočerná vlaštovička vletěla do Jindřiščina nosíku. Nejdříve nebylo nic, až po chvilce to začalo v nosíku jaksi házet, škubat, třepat a najednou přestalo bzučení té zlé muchy masařky. Vlaštovička vyletěla a sedla si ptáčníkovi Filípkovi na prst. Nosík splaskl, Jindřiška si ještě jednou pšikla a začala se znovu usmívat. Jak se to dozvěděli lidé v okolí, tak se radovali a všichni se smáli a smáli a všem bylo zase dobře. Ptáčník Filípek už zůstal u usměvavé Jindřišky, vlaštovička se na jaře setkala se svými sestřičkami a od té doby se v tom kraji už neobjevila žádná zlá mucha masařka, co by se chtěla usadit v nosíku usměvavé Jindřišky.

/1995, Florencie/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *