Přítel

Měl rád své přátele a měl jich i poměrně hodně /dá-li se vůbec určit hranice, kdy máme přátel mnoho a kdy jich je ještě málo/. Rád se s nimi scházel. V jejich přítomnosti byl šťastný. Často se mu však stávalo, že když čekal na večer, kdy se mělo uskutečnit jedno z těch oblíbených setkání, kdy celý den zasvětil přípravám na ně, kdy si chystal, o čem všem bude rozmlouvat, co nového povypráví, čím upoutá, tak ten večer přítel nepřišel. Čekal dlouho, ustrojený, nachystán hned vyrazit do již připravené rozmluvy. Čekal, dokud nezačal usínat a pak si šel smutný lehnout a rozmýšlel, co se jen mohlo přihodit, že přítel nepřišel. Než se však ponořil do absolutního spánku, rozmlouval s přítelem v duchu o tématech přes den nachystaných. Většinou hned ráno pocítil, že si potřebuje popovídat s někým ze svých přátel. Nikdo ho však do večera nenavštívil a tak on opět svlékl své sváteční šaty a šel spát, a přestože nevyřkl jediné slovo nahlas, usínal unaven od věčného mluvení.

Znal své přátele dobře /je-li vůbec možné znát dobře své přátele/ a oni ho znali velice málo /porovnáme-li stejným metrem/. Bylo to způsobeno tím, že když byl s nimi ve společnosti, mluvil velice málo. Mluvil, jen když se ho zeptali a to jen v holých krátkých větách. Většinou však odpovídal jen jedním slovem. Jeho přátelé ho takového znali odjakživa a nepřipadalo jím to tedy divné, jen když se ve společnosti objevil někdo nový, ptal se, proč je takový zamlklý a dostával od jeho přátel odpověď, že je prostě takový a poté řeč přenesli na sebe, na své problémy, na své zážitky, na něco, čím by se mohli vytáhnout, pochlubit /ostatně běžná témata rozhovorů každého z nás/.

Na takových večírcích sedával unavený, neboť celý den před tím v duchu rozmlouval s každým, kdo tu dnes byl, s každým v duchu hovořil dlouhé chvíle, každému vyprávěl o svých problémech, o svých zážitcích, před každým se něčím snažil vytáhnout a potom večer seděl unaven a pozoroval své přátele. Odcházel poslední a cestou domů dokončoval své dlouhé hovory a seznamoval se s novými přáteli, kteří už tou dobou byli dávno kdesi neznámo kde.

Jednou si však uvědomil, že čas, který stráví sezením na večírcích, by mohl využít k rozmlouvání se svými přáteli, mohl by ho využít tedy lépe. Popovídá si – v klidu u něj doma – lépe porozumí svým přátelům, bude lépe formulovat myšlenky, bude je mít radši a navíc se nemusí trmácet někam daleko, často v dešti a zimě.

Od té doby si celé dny povídal se svými čím dál tím více oblíbenějšími přáteli, byl v lepší a lepší náladě, zdokonaloval se v řečnictví a celkově mu bylo nádherně.

Od té doby ho žádný z jeho přátel už nikdy neviděl.

 /1994, Praha/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *