Dva se drželi za ruce
a kráčeli po břehu velké řeky,
v jarní trávě zelené jako vybuchující hvězdy,
stébla se dotýkala jejich těl jako nože
a listy akátů – křídla obřích labutí
jim v letu čeřila vlásky na čelech.
Kráčeli jako poslové jasných vřídel světla v jiných skutečnostech.
Ten třetí seděl opřený o svodidla kus cesty od nich,
ukřižovaný proudem dehtového štěrku cestářů
a nehybný tiše snášel zvednutí nohy pouličního psa.
I den je tichý
a plný očekávání setkání těch tří dětí