Ze sbírky Botička v rybníku

Ve tři ráno na návsi v duši
hned poté co se vracel z dálky
ji uviděl na klidné hladině rybníka.

Byli slyšet jen mlíčáci jak vzdychají
když se jim zdají sny jak šustí jikernačky
jak ženou štiku na mělčinu kde ji umlátí ocasy
sežerou jí oči a nakonec vyskočí na hvězdu
a na ní odjedou do Las Vegas.

Když se vysvlékl cítil každičký závan větru
nohy vsakovaly rosu ze studené trávy
dýchal mocně tak mocně
že při nádechu se málem nadnášel.

Pot vyhnaný ještě před chvílí z kůže chladnul
jako vosk ze svíčky paní tmy
ona se pohupovala v rytmu měsíčního orchestru
a pak se také vnořila za ním
do rozmazaného čekání.

(Z připravované sbírky Botička v rybníku)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *